foto 02_dscf9888.jpg
foto 03_dscf9738.jpg
foto 19_dscf9805.jpg
foto 21_dscf9811.jpg
foto 25_dscf9869.jpg
foto 05_dscf9712.jpg
foto 07_dscf9618.jpg
foto 28_dscf9826_01.jpg
foto 27_dscf9841.jpg
foto 34_dscf9980.jpg
foto 38_dscf9630.jpg
foto 14_dscf9690.jpg
foto 10_dscf9650.jpg
foto 13_dscf9686.jpg
foto 22_dscf9853.jpg
foto 20_dscf9941.jpg
foto 23_dscf9622.jpg
foto 08_dscf9883.jpg
foto 16_dscf9590.jpg
foto 29_dscf9817.jpg
foto 39_dscf9733.jpg
foto 35_dscf9958.jpg
foto 31_dscf9696.jpg
Sklíčka
Galerie Klatovy Klenová
28 Mar - 31 Máj 2026
Prvá šipka, americký pstruh, ľadová voda a teplý vzduch. Volej, jazyk, divoké pereje. Z hliníka ešus, žulové kamene. Poklady, zápalky z drevenej krabičky. Raňajky v holinkách, hádžeme žabičky. Maľované značky, cesty a cestičky. Vraciam sa na miesta, kde som bol maličký. Dym ide z kotolne a vôňa z domova, športové noviny, ostrá je sekera. Laminát, epoxid, horúci vosk, lívance babičky a čerstvý mošt. Ticho sú hodiny, cvakajú diáky, železné kríže, chalupy, výhľady. Skoky do závejov z dedovej garáže. Urobím všetko, čo nám kto zakáže. Peter Fabo: Sklíčka (Cyklus WEST POINT) Výstavní prostory purkrabství na Klenové se pod rukama vizuálního umělce Petera Faba (*1983, Sušice) mění v místo, kde fotografie přestává být pouhým zobrazením a stává se fyzickou událostí. Absolvent a současný pedagog pražské UMPRUM ve svém projektu Sklíčka nehledá romantické šumavské kulisy; vrací se ke kořenům skrze osobní paměť a materiální zkušenost. Základní tón celé instalace udává doprovodná báseň. Je melancholická, ale zároveň věcná – funguje jako smyslová mapa vzpomínek na dětství strávené mezi žulovými balvany, teplým letním vzduchem a ledovou vodou šumavských potoků. Právě z nich autor vylovil „sklíčka“ – zbroušené fragmenty staleté sklářské tradice regionu. Tyto úlomky, kterým čas a proud smazaly ostré hrany, jsou pro Faba dokonalou metaforou pro mechanismus rozpomínání se: jsou to čisté esence prožité skutečnosti. Fabo ve své práci soustavně opouští roli nestranného pozorovatele. V technice fotogramu (nebo také jak jej sám autor s nadsázkou jmenuje „fabogramu“) se soustředí na samotný zrod vizuálního záznamu. Experimentuje, předměty pokládá přímo na světlocitlivou plochu papíru a vytváří neopakovatelné kompozice. V tomto bodě radikálně narušuje podstatu fotografie jako média určeného k reprodukci. Každý fotogram je totiž přímým, fyzickým dotykem světla a hmoty, který existuje pouze v jediném exempláři.
prev
up